Dobrodružství v Neapoli

Konečně jsem si našla čas a prostor na to, sepsat pár řádků o tom, co jsme zažili v Itálii. Letěli jsme bez cestovky, takže to pro mě bylo obrovské dobrodružství a stres v jednom. Všechno jsme naštěstí zvládli bez problémů a kdo ví, jestli za to může Honzíkům skvělý orientační smysl, nebo fakt, že jsme měli štěstí. Já to přiřazuji skvělému orientačnímu smyslu mojí polovičky, protože jsme neměli problém ani minulý rok v Paříži.

Před odjezdem

Abych řekla pravdu, o Neapoli jsem toho do té doby, než Honzík koupil letenky moc neslyšela. Možná něco málo na hodinách zeměpisu, na základní škole. Takže začalo pátrání a hledání všeho, co vlastně v té Neapoli chceme vidět. Koukali jsme po fotkách, koupili jsme si průvodce a dobrodružství začalo asi měsíc před odletem, když jsme zjistili, že místo 3 dní, se kterými jsme počítali, jedeme do Neapole na 5 dní.

Naštěstí šlo ubytování v pohodě dokoupit, takže to pro nás byl takový příjemný šok. Příjemný byl ale až tehdy, když jsme dozařídili ubytování a věděli, že máme kde spát.

Velkou výhodou pro nás je, že naším cílem není dané město, nebo místo. Naším cílem je poznat něco nového. Rádi se podíváme kamkoliv, takže Honzík pokukuje po levných letenkách, které občas stojí doslova pár korun, sebereme dva batohy na záda a jedeme. Věřte tomu, nebo ne, i mě ten zdánlivě malý batoh na 5 dní stačí. A to beru celý arzenál věcí navíc,  kvůli cukrovce.

Abych to tedy celé shrnula, v Neapoli jsme byli první, třetí a poslední den. Zbylé dva dny jsme byli na Capri, Positanu a Sorrentu. O Capri i Positanu ještě plánuji napsat články úplně zvlášť, takže se nemusíte bát, že bych se s Vámi o ty krásná místa a tipy kam zajít, nepodělila.

První den

jsme do Neapole přijeli okolo třetí hodiny odpoledne. Z letiště jsme nasedli na autobus do centra, který jel k hlavnímu nádraží a od hlavního nádraží jsme bydleli asi 5 minut. Autobus stál od letiště do cetra pro jednoho 4 eura. Náš hotel se jmenoval HOTEL GARDEN NAPOLI (adresa – Corso Garibaldi 92). Byla jsem nadšená z toho, že jsme měli pokoj v šestém patře a díky tomu i skvělý výhled z balkónu.

Jediné, co jsme měli, byly snídaně, které jsme si mohli vychutnat na úžasné terase, takže jsme každé ráno snídali s výhledem na celou Neapol a jedno ráno dokonce s rackem, kterého jsme krmili. Věřte nebo ne, každé ráno jsem se na snídani strašně těšila. Těšila jsem se na horkou kávu, i čerstvé croissanty a na obyčejný černý čaj se štavnatým italských citrónem.

Výhled z našeho balkónu:

Snídaně:

Zbytek dnů jsme většinou trávili na cestách, takže jsme si na jídlo zašli do nějáké restaurace, která se nám líbila, nebo jsme si jídlo jednoduše koupili. Nebyli jsme vázaní na to, kdy je večeře, nebo oběd, takže jsme nemuseli někam spěchat – pro nás ideální!

Našli jsme tedy hotel, hodili věci do pokoje a vyrazili na první prozkoumávání Neapole. Naším cílem byl přístav Molo Beverello, abychom viděli moře a další ráno neblodili, kvůli cestě a trajektu na Capri.

První jídlo v Itálii

Cestou zpátky jsme si dali první italskou pizzu. Šli jsme, do údajně nejlepší Pizzérie ve městě – Pizzeria Trianon da Ciro (adresa – Via Colletta 44/46), která od našeho hotelu nebyla tak daleko. Pokud se do Pizzérie vydáte, je poměrně nenápadná, takže pozor na to. Dala jsem si klasickou a proslulou Margheritu a byla výborná.  

Věděli jste, že pizza Margherita je pojmenováná po královně Markétě, manželce Umberta I.? Jeden neapolský kuchař ji pro královnu upekl už v roce 1889 a vtiskl jí národní barvy. Zelenou (bazalka), bílá (mozzarella) a červenou (rajčata). Pro mě to bylo velmi zajímavé zjištění a asi by mě to samo od sebe nenapadlo.

Panoramaticé schody, zmrzlina i výhled

Později, cestou na panoramatické schody jsme ochutnali první italskou zmrzlinu a jejich „ledovou tříšt“, která byla jak jinak, než citrónová. Na můj vkus byla ale strašně sladká, já bych jí ještě jednou tolik nařídila ledem. Honzík měl jasný plán – schody, které pro mě byly nekonečné. I v deset hodin večer bylo totiž 31 stupňů a hrozné dusno. V kombinaci s takovou procházkou? Nic moc. Každopádně ten výhled stál za to! Pokud chcete vidět Neapol z výšky, Panorama Stairways jsou za nás nejlepší volbou.

Neapolské uličky

První den jsme měli Neapol jako na dlani, ochutnali pizzu i zmrzlinu a viděli to, jak obyvatelé žijí. Uličky mimo hlavní historické centrum vypadají místy dost nebezpečně, takže jsem byla ráda, že se neprocházím sama. Na druhou stranu jsme ale viděli to, jaká je realita. Praha také není na všech místech tak krásná, jako Staroměstké náměstí. I když Neapol je to na tom o dost hůř a je opravdu vidět že místní obyvatelé jsou hodně chudí.

Cestou na panoramatické schody:

Uličky v Neapoli:

Samotný výhled:

Po procházce se skvělým výhledem jsme zalehli do postele a byli vděční za klimatizaci, kterou jsme na pokoji měli. Byla jsem nadšená z celé Itálie a těšila se na to, co přinesou další dny. Druhý den jsme se vydali na Capri a třetí den zůstali opět v Neapoli.

Dopoledne pršelo, takže jsme zmokli, prošli pár obchodů a odpoledne jsme se vydali opět na procházku. Naším cílem byla kavárna Caffé Gambrinus v centru (adresa – Piazza Trieste e Tresto), kde mají mít, podle hodnocení, tu nejlepší kávu ve městě. Kavárna je naproti opeře a má opravdu skvělou atmosféru.

Káva tam stojí asi pět euro a počítejte s tím, že je hodně malinká. Ale kde budete mít možnost tu kávu opět ochutnat, že? Za ty peníze rozhodně stála. Ke kávě jsme si dali dortík s lesními jahodami a nejznámější italský dezert Sfogliate, což je jakýsi druh šátečků s riccottou, z listového těsta. Byl moc dobrý a sladký akorát. Ten rozhodně zkuste!

Okolo kavárny je plno památek a já bych ho nazvala takovým historické centrem, takže jsme „zabili“ dvě mouchy jednou ranou, i když jsme památky neměli až tolik v plánu. Podívali jsme se i na Via Toledo, což je taková hlavní nákupní ulice v Neapoli, ale na obchody s oblečením tam narazíte všude.

Těšila jsem se na to, že oblečení bude v Itálii hodně levné, a nebudu vědět, co nakoupit dřív, ale ceny mi tak nízké nepřišli. Hodně jsem četla o tom, že ženy vždycky v Neapoli šílí kvůli levnému oblečení. V tomhle ohledu jsem byla zklamaná, ale vůbec mě žádné oblečení v tu chvíli netrápilo.

Nakonec jsem byla ráda, že jsme všechnu tu krásu viděli. Moc se mi líbil Castel Nuovo, ale i Galleria Umberto a také divadlo San Carlo. Na druhou stranu mě moc mrzí, že jsme neviděli Castel dell’Ovo, který je přímo u moře. Na ten se rozhodně musíme podívat příště, stejně jako navštívit Amalfi a Sant’Angelo na Ischii. 

Castel Nuovo:

 

Výhled na přístav a Vesuv:

Kouzelná cukrárna:

Podobných uliček, jako jsou tyhle,  je v Neapoli nespočet. Moc mě mrzelo, že se mi baterka ve foťáku nevydržela déle, fotek bych totiž měla o dost víc, ale na druhou stranu jsem nechtěla fotit úplně všechno. Chtěla jsem si tu atmosféru také užít. Na druhou stranu si ale myslím, že to nejdůležitější jsme s Honzíkem zaznamenali a máme krásné fotky.

Po výletě do Sorrenta a Possitana nás čekal poslední den. Nejpozději v deset hodin jsme měli opustit hotel a protože jsme nevěděli, co podniknout s batohem na zádech, rozhodli jsme se, že dojdeme na letiště pěšky. Zjistili jsme, že kousek za hotelem máme plno hezkých míst a trhy, které jsme marně hledali hned první den. Ovoce, zelenina, ryby, mušle i oblečení.

Neapolské trhy

Myslím si, že na tomhle trhu bychom sehnali vše, co bychom chtěli ochutnat, nebo zrovna potřebovali. Šli jsme krásnou procházkou až na letiště, viděli krásný výhled opět na celou Neapol a tentokrát z jiného úhlu, který byl také krásný. Vidět celou Neapol ve tmě a přes den je úplně něco jiného. Všimnete si budov a míst, které večer nejsou tolik vidět.

Nezapomenutelné trhy:

I když je Neapol plná odpadků, místy smrdí a doprava je hrozná, má krásná místa na prozkoumávání. I ta ošklivá místa mají něco do sebe. Zkusili jsme jet vlakem, autobusem i lodí, ale k tomu se dostanu v dalším článku. Automobilová doprava pro mě byla velkým šokem, byla jsem z toho opravdu ve stresu, protože na časté troubení a nedodržování předpisů nejsem zvyklá. Auta si v Neapoli jezdí, jak chtějí a jestli svítí červená, nebo zelená, je nezajímá. Většina aut je odřených, ale za pár hodin si na to zvyknete, a pak na červenou budete chodit „normálně“.

Co je to kuvert?

Na letiště jsme se dostali o pár hodin dřív, takže jsme si dali kávu (neznají tam kávu ze zmrzlinou, ani ledovou kávu). Coffee je pro ně „naše“ espresso, na které narazíte v Itálii nejčastěji. Překvapilo nás, že káva v Mekáči byla levnější, než u nás a to i přes to, že jsme byli přímo před letištěm.

Na letišti jsme si dali oběd, který byl cenově stejný, asi jako v centru města. Pizza v Itálii stojí okolo 5 až 8 euro a třeba takový kopeček zmrzliny 2 euro. Pokud jdete do restaurace, počítejte s tím, že cena za jídlo tvoří samotná cena objednaného pokrmu a tzv. kuvert („coperto“, což má být příplatek za příbor a chléb, ale kolikrát jsme ani chléb nedostali a příplatek tam byl). Většinou se pohybuje okolo 1 až 3 eura.

Pokud se v konečné sumě objeví ještě příplatek za obsluhu („servizio“) a 10 až 15 procentní daň (IVA), mělo by to být uvedeno zvlášť na jídelním lístku. Realita je ale kolikrát jiná a věřte, že z 99% se Vám to na účtu objeví tak, jako tak.

Mě osobně nejvíc chutnala italská pizza a voda s citrónem. Určitě si v Itálii kupte citrón a ochutnejte ho, možná se budete divit, jak jiný, oproti tomu našemu citrónu, je.

Jídlo na letišti:

Doufám, že jsem na nic z toho, co jsem Vám chtěla napsat, nezapomněla a brzy se zase pokusím napsat další článek o tom, jak se nám líbilo na Capri, nebo v Positanu. Pokud Vás zajímá nějáká otázka, nebo podrobnosti k Itálii, nebo místům, kde jsme byli, určitě se mě zeptejte.

Itálii miluju! A těším se příště

Itálii jsem si zamilovala nejen kvůli jídlu, ale také kvůli tomu, jak dokonale nedokonalá je. V říjnu se těším na další poznávání. Tentokrát města Bari a jeho okolí. Doufám, že se nám tam bude líbit stejně tak, jako v Neapolském zálivu.

Cestování mě dobíjí neskutečnou energií a každé ráno jsem se v Neapoli budila brzy ráno i přes to, že jsem šla spát pozdě v noci, na což nejsem vůbec zvyklá. I přes to, že nás boleli nohy jsme se každý den vydali najít něco (ať už to bylo to cokoliv), co si budeme pamatovat do konce života. Nachodili jsme spoustu kilometrů (denně i okolo 30 km) a byla to zatím ta nejlepší dovolená, na které jsem kdy byla.

Kam toto léto cestujete vy? Krásný den, K.