Abych byla upřímná, jsem vděčná za to, že jsem si na Santorini psala deník. Zbývají mi totiž ještě 4 nedopsané deníky z okolí Bari a celá dovolená na Santorini. V Apulii jsme byli v říjnu minulého roku a mě už se všechno to cestování slévá dohromady. Proto jsem se rozhodla, že na tom musím zapracovat (a přinejlepším si vzpomenout na všechny detaily, jako jsou názvy restaurací, kde jsme jedli…). Na městečko Torre A Mare, které je poblíž Bari jsem si skoro nevzpomněla.
A jelikož odjíždíme v září a říjnu na další poznávání, chci dát deníky alespoň malinko dohromady ještě před odjezdem. Do psaní deníků se mi moc nechce. Je to totiž jeden z nejnáročnějších typů článků, které na blogu mám. Sepisování a publikování trvá hodiny a navíc k tomu musím ještě hledat fotky, které mám všude možně. Výsledek ale stojí za to a je to krásná vzpomínka. Do Torre a Marre jsme zamířili poměrně neplánovaně, hned druhý den.
Plán byl jasný. Ráno jsme se podívali na rybí trh a plánovali jsme procházku podel moře s tím, že až potkáme zastávku, sedneme na autobus a pojedeme do Mola Di Bari. Do městečka Mola Di Bari jsme se ale nedostali. Cesta se nám totiž krapet protáhla.
Oni ty zastávky cestou opravdu byly. A bylo jich hned několik. Problém byl ale v autobusech, které v tu dobu prostě nejezdily. Takže jsme ve finále ušli asi 15 kilometrů podel moře, kde bylo na začátku cesty jedno dětské hřiště a na konci cesty jen trhy s mořskými plody a několik rybářů, kteří chytali ryby. Spousta opuštěných pláží a měst, jinak nic. Narazili jsme na několik opuštěných budov a vesniček s toulavými psy a po 15 kilometrech jsme tedy dorazily k autobusové zastávce. Hurá!
V ten moment jest za ní byla vděčná. Měla jsem po nečekané tůře očekávánou hypoglykémii 2.1 a byla jsem hladová. Což je vražedná kombinace. Alespoň u mě. Taky jsme se s Honzíkem po cestě lehce stihli pohádat ale po jídle už bylo dobře a hádka byla zažehnána. Teď na to vzpomínám s úsměvem a jak tak přemýšlím, byl to asi jediný výlet, kde jsme se při cestování nepohodli. Jak nemáme jídlo, je zle 😀
Ty opuštěné domečky cestou mě opravdu fancinovali. Bylo to jako z filmu Já, legenda nebo jako z hororového filmu. A těmi přeživšími jsme byli já a Honzík. V autobuse jsme ani neplatili jízdenku, řidič neměl drobné. Nicméně cíl byl asi 5 minut jízdy.
Na oběd jsme se zastavili v nejbližší kavárně/restauraci Sapori D’Italia, která byla kousek od moře. Já jsem si k obědu dala panini alá caprese a Honzík těstoviny s krevetami. Porce byly malé a mě jídlo moc nechutnalo. Hlad jsem měla obrovský, takže jsem to všechno snědla. Nezapomněli jsme ani na jejich pravou, italskou kávu.
Po obědě jsme se šli podívat na moře. Městečko Torre A Mare je sice menší, takže ho projdete za pár minut ale roztomilý rybářský přístav stál za to! Vedle přístavu je i kamenné molo podel moře a ten rozlehlý výhled byl krásný. Hodně foukalo, takže jsme se zde moc dlouho nezdrželi. Malé lodičky v přístavu se mi moc líbily. Byly hodně barevné a některé už tam byli spíše na památku.
Torre Pelosa, jak se Torre A Mare italsky říká, byla původně rybářská vesnice. Svoje kouzlo si uchovala dodnes.
Město má dvě náměstíčka, na které jsme narazily. Na náměstíčku Mar de Plata, které je s výhledem na moře najdete pomník rybáře Mario Piergiovanni a sochu Neptuna s chobotnicí. Na náměstí Piazza della Torre zase narazíte na dominantu města – strážní věž San Nicola.
Cestou na autobus jsme našli spoustu krásných uliček s domečky, které měli barevné dveře. Tento znak je za mě pro Itálii typický. Na podobné dvěře totiž narazíte v Itálii na každém rohu a v kterémkoli městě. V Neapoli jich bylo spousta.
Po příjezdu do Bari jsme si dali osvěžující zmrzlinu – já citrónovou. Zmrzlina byla tak kyselá, že jsem jí ani nedojedla. Večer jsme zakončili příjemnou procházkou po městě s vystoupením místních artistů. Takový byl náš další den v Apulii a příště se podíváme do města Polignano Al Mare, které bylo okouzlující a já ho řadím mezi top města jihovýchodní Itálie.
Na kterou „procházku“ jen tak nezapomenete vy? Mějte se krásně, K.
tak to je nádhera! úžasné fotografie krásnych miest… dokonalosť! :).
KEJMY ♥.
Jsem zamilovaná do úvodní fotky! A celkově, miluji, když narážím na „odrbané čluny, lodě“, je to neuvěřitelně fotogenické a dodává to místu kouzlo 🙂 Tedy alespoň pro mě :)))
Adéla – Obrazem Blog
Comments are closed.