Inzulínová pumpa a pera – co je lepší?

Za necelých (veselejších i smutnějších) 10 let s cukrovkou jsem vyzkoušela jak inzulínovou pumpu, tak i pera. A protože jsem na pumpě už nějaký ten pátek (již více než polovinu z těch 10 let), můžu posoudit, jaké jsou plusy i mínusy obojího, samozřejmě jen z mého hlediska, protože názory a zkušenosti ostatních se můžou úplně lišit od těch mých.

Co je lepší? A dá se to vůbec určit?

Například já jsem byla od samého začátku velký odpůrce pumpy, což se nakonec obrátilo o 180 stupňů. Zajímavostí je, že na perech jsem byla paradoxně lépe kompenzovaná, a navíc mě ještě nezlobily hormony. Měla jsem totiž pevnější a přísnější režim i přesto, že jsem občas nějakou tu cukrovinku snědla. Většinou je to totiž naopak a diabetici dostanou pumpu právě proto, že mají špatnou kompenzaci na perech.

Zkušenost s pumpou

Jak jsem říkala na začátku, nejprve jsem inzulínovou pumpu vůbec nechtěla. Na diatáborech jsem viděla kamarády, jak si kanyly dávají bez nastřelováku a dodnes si pamatuji Elišku, která při aplikaci brečela. A ne málo. Od té doby jsem byla přesvědčená, že pera mi stačí a pumpu nikdy mít nebudu. Za několik let jsem ale na diatábor už jela s tím, že by mi vlastně pumpa ani tolik nevadila.

Pomohla mi s tím hlavně mamka, které se pumpa líbila a také seminář o inzulínové pumpě, na kterém jsme byli v Liberci. Tehdy jsem nastřelování na vlastní kůži zkusit nechtěla, takže se nabídl mamky přítel, a i když jehla vypadala přímo hrůzostrašně, říkal, že nastřelení vůbec nebolelo, což ho překvapilo. Stal se z něj tedy takový obětní beránek a mě to pomohlo při rozhodování.

Na diatábory jezdí i firmy (výrobci pomůcek pro diabetiky), které nám ukazují novinky a zodpovídají vše, co nás zajímá, takže jsem znala lva Lennyho od firmy Medtronic, který nemá na bříšku plyš, ale materiál, na kterém si můžete kanylu zkusit napíchnout. Jako malá jsem Lennyho chtěla mít i doma, mohla se do něj schovat i pumpa třeba na spaní, ale tehdy jsem ještě nevěděla, že ho můžeme koupit.

Pomohl mi diatábor

Prvním krokem ke změně názoru na pumpu byl tedy diatábor, kde měla převážná většina dětí pumpu a nic si z toho nedělaly. Druhým krokem byl víkendový seminář a dalším krokem byl sensor, který jsem měla i doma. Když chcete sensor, musíte mít i přijímač, který vypadá úplně stejně jako pumpa, jen je bez zásobníku a hadičky. A protože jsem sensory měla docela často, zvykla jsem si i na to, že u sebe nosím krabičku, která vypadá, jako pumpa.

Až na jeden případ, kdy jsem přijímač ztratila u nás ve městě na náměstí. Bylo to v zimě, kdy jsme se vydali s několika známými na večeři do restaurace, a protože bylo hodně sněhu, běhali jsme a koulovali se. Když jsme si pak sedli všichni do restaurace a já jsem se chtěla podívat, kolik mám glykémii a podle toho si objednat jídlo, krabičku jsem neměla. Takže jsem vyběhla před restauraci na náměstí a hledala. Naštěstí přijímač pípal, protože ztratil signál a já jsem ho tedy našla v hromadě sněhu. V tu chvíli se mi strašně ulevilo, ale až na tuhle historku se mi se sensorem naštěstí nic horšího nestalo.

Poprvé jsem ho vyzkoušela právě na zmiňovaném táboře. Bylo skvělé průběžně vidět, jak se glykémie pohybuje. Tehdy jsem byla moc pochválená, což mě překvapilo. Nikdy předtím jsem tak detailně glykémie neviděla.

Díky bazálním dávkám, které si můžete nastavit na každou hodinu zvlášt, můžete také předejít syndromu úsvitu.

Zkušenost s perem

Co vidím jako výhodu u per je stálý a pevný režim za každé situace. Žádné jídlo o hodinu později, jako to může být u pumpy, což mohou ostatní vidět jako benefit. Alepoň tak jsem to měla v té době já (spousta diabetiků mi ale napsalo, že stálý režim ani na perech mít nemusí). Já to vidím jako nevýhodu, protože potom nemáte glykémie tolik pod kontrolou, a to se z dlouhodobého hlediska ukáže i na glykovaném hemoglobinu.

Další výhodou u per je to, že je máte schované v kabelce a nikdo je nevidí. Jste tedy nenápadný diabetik a nebudíte tolik pozornosti. Můžete si píchnout nepozorovaně a nikdo nemusí zjistit, že cukrovku máte. U pumpy to může nahradit dálkové ovládání, ale krabičku na kalhotách máte
tak jako tak.

U mě tohle problém není. Za pumpu se za ty roky nestydím a přidám si inzulín i v tramvaji, nebo na hokejovém zápase. Občas mě sice napadne, jestli se lidi nebojí, že mám pod bundou bombu, ale ještě se mi naštěstí nestalo, že by kvůli mně někdo utíkal z dopravního prostředku ????

Zapomínáme všichni a to nám může zavařit

Velkou nevýhodou u per pro mě byl ale fakt, že jsem občas zapomněla, jestli jsem si inzulín píchla nebo ne. Na pumpě v tomhle případě stačí, když se podíváte do historie, a jste si jistí. Mezi nevýhody řadím i mojí blbost, když jsem si jednou místo nočního inzulínu píchla denní a zadělala jsem si tak na
pěknou hypoglykémii. Tím pádem je další výhodou u pumpy jen jeden typ inzulínu.

Pumpa zase někdy může zradit a rozbít se z ničeho nic. Pořád je to jen elektronika. Mě se pumpa nikdy jen tak nerozbila, ale prý existují i takové pumpy, které se po záruce vypnou bez předchozího signálu a už nefungují. To je pak pro diabetika prekérní situace.

Častý problém nastal tehdy, když jsem si pumpu zastavila kvůli hypoglykémii a zapomněla jí potom zase zapnout. Celou noc jsem pak byla bez inzulínu. Srovnat se mi to naštěstí podařilo poměrně rychle. Ale opět je to jen moje blbost. Jsme jenom lidi.

Nevýhody pumpy

Nevýhoda u pumpy je pro mě sport. Za nic na světě nemůžu glykémie se sportem zkorigovat. Pumpu máte pořád u sebe, což mi nevadí, ale jsou i tací, kterým to vadí. Problém může přijít v létě, když jste stále u vody, lepení u kanyly nedrží a před vstupem do vody se od inzulínu odpojujete. Někteří diabetici proto na léto přecházejí na pera, aby měli o starost méně. U pumpy se také například může stát, že se do zásobníku dostanou bubliny a pak vám do těla neproudí inzulín.

A někdy se může stát také to, že se u pumpy zalomí kanyla a vy to zjistíte až tehdy, když jste vysoko (pozn. máte hyperglykémii). Jak problém per, tak problém pumpy mě dostal do nemocnice, ale o tom zase jindy.

Výhody pumpy

Výhodou u pumpy jsou alarmy. Můžete si tam nastavit různé časy na jídlo a pumpa vás na to upozorní. Pro orientaci je to skvělé a život to zase trošku zjednoduší.

Inzulínová pumpa a pera – kdo z nich je lepší určot nejde. Je jen jedna rada, zkuste si to

Pera a pumpa se tedy za mě úplně porovnávat úplně nedají, obě mají svoje pro a svoje proti a já jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet obojí.

Krásný den a dobré glymči!

Vaše Karolína