I přes to, že se mi kniha Hana zdála zpočátku zbytečně detailní, příběh se mi zaryl hluboko pod kůži a s lidmi, kteří knihu četli, jsem často o příběhu diskutovala. Proto jsem byla přesvědčená, že od autorky Aleny Mornštajnové chci přečíst další knihu. Podle anotace jsem si vybrala knihu Tiché roky a musím říct, že se mi děj zdál lepší, než u předchozí Hany.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Objevují se v ní krásné slovní obraty, příběh je hodně emotivní (ke konci knihy jsem měla hodně na krajíčku), překvapivý, má hlubší myšlenku a otevřený konec. V tomto případě mi otevřený závěř nevadí, protože si může každý domyslet ten svůj. V celé knize se střídají dvě dějové linky z období komunismu. Jde o komplikovaný příběh otce a dcery, který popisuje to, jak jedna životní událost zásadně změní život celé rodině, včetně těch, kteří ještě nejsou na světě a poukazuje na to, jak moc si lidé ubližují, když spolu nekomunikují. V knize se objeví nejčastěji 4 postavy.
Svatopluk se seznámí se svou budoucí manželkou Evou při hodinách hudby, po svém otci je zatvrzelý komunista a po svatbě s Evou musí překonávat těžké rány, které mu připravil osud. Dcera Svatopluka a Evy – Bohdana je tak trochu podivná, osamocená, moc nemluví a chtěla by zjistit víc o své minulosti, ale s otec o minulosti nemluví. Běla je učitelkou ve škole, Bohdany nevlastní maminka a okolo Bohdany se jí točí celý život.
Nerada bych prozradila příliš, proto bude možná stačit to, že jde o knihu, která popisuje velmi složité rodinné vztahy. Kniha mě zasáhla a pokud bych knihu měla hodnotit, dala bych ji 5 hvězdiček z 5.
Autor: Alena Mornštajnová
Originál: Tiché roky
Počet stran: 296 stran
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Host
Anotace:
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.
Četli jste už některou z knih od Mornštajnové? Jak se vám líbila? Dejte mi vědět, K.
