Můj život s cukrovkou I.

Od
Karolina Ondrašíková
-
20

Jmenuji se Karolína a mojí nejlepší kamarádkou je cukrovka. A nejen to, mám bohužel i jiné zdravotní problémy. Nejsem „jen“ beauty blogerka. Seznamte se i s mým druhým já.

Někteří z Vás nevěděli, že jsem nemocná. Cukrovku mám už 8 let. Ano, i mladí lidé mohou mít cukrovku a opravdu cukrovka nevzniká z toho, že jíte hodně sladkostí. Prostřednictvím podobných článků bych ráda psala právě o cukrovce, o tom, co si myslím a co jsem zažila. Také bych ráda rozšířila pár základních informací, protože hodně lidí pořádně ani neví, co to cukrovka je, nebo co je to inzulínová pumpa a proč mi z trička občas vykukuje (pro mě nenápadná) kanyla, které si většinou všichni všimnou. O cukrovce existuje hodně vtipů.

Dokonce i v televizi říkají věci, které NEJSOU pravda. Nechci, aby jste mě litovali. Jsem ráda, jaká jsem. A jsem taková právě kvůli cukrovce. Hodně věcí mě naučila. Díky ní jsme poznala nové lidi, také jsem vyspěla mnohem dřív, než moji spolužáci a musela jsem být zodpovědná. Sama za sebe. Jaký si to uděláš, takový to máš. V tomto případě to platí dvojnásob. I když na to raději koukám z té lepší stránky, chtěla bych být zdravá. Každý z „nás“ by chtěl.

Před pár dny jsem slyšela v metru – Hele, ona je diabetička. To vidím poprvé. Lidi si snad myslí, že když mám cukrovku, tak neslyším. To mě nakoplo k tomu, abych se podobným věcem mohla vyjádřit. Mám opravdu hodně věcí, které bych Vám chtěla říct. A kde jinde, než na mých stránkách? Možná by jste čekali článek o novém make-upu, nebo rtěnce, ale tentokrát je to jinak. Zahrnu sem kousek mého soukromí, protože si myslím, že by to mohlo pomoci hned několika lidem, kteří mají stejnou nemoc jako já a třeba to zjistili teprve nedávno.

Ano,cukrovka je nemoc. A já začnu od úplně od začátku..

O prázdninách v roce 2007 mi nebylo moc dobře. Myslela jsem si, že mám jen obrovský hlad. Nemohla jsem ani chodit, jak moc jsem ten „hlad“ měla. V té době mě ani nenapadlo, že můžu být nemocná, a že mi chybí cukr v těle. Prostě jsem měla (jak my říkáme) hypo.Na konci července jsme s kamarádkou měly odjet na tábor, ale já jsem se z ničeho nic v noci počůrala. Jednou, pak i podruhé. Moje maminka je zdravotní sestřička a tak mi vzala moč na vyšetření.

Když přijela z práce, řekla mi, že pojedeme do nemocnice, aby mi tam odebrali krev. A já jsem se z ničeho nic rozbrečela kvůli tomu, že mi budou brát krev. Nikdy před tím jsem kvůli odběrům nebrečela. Asi jsem to tušila, i když jsem vlastně nic nevěděla. Pak mě sestřička píchla do prstu a já v nemocnici zůstala asi 14 dní. Bylo to strašné. Nenáviděla jsem jehly a milovala brambůrky a bonbóny. Myslela jsem si, že už je nikdy nebudu moc. Časem jsem ale zjistila, že to zas taková dieta nebude.

Dokonce si i pamatuju, když ke mě přišla sestřička a řekla mi, jestli si chci píchnout inzulín. Já jsem nevěděla, co říká a tak jsem jen kývla. A pak přinesla stříkačku a já si ten moment, kdy jsem si (pro mě obrovskou) jehlu píchla do stehna ani nepamatuji. Nejspíš to ani nebolelo. Nevím. Prostě jsem měla nějáké zatmění, ale zvládla jsem to. Jinak by mě totiž nepustili domů. A mě přišlo, že jsem v té nemocnici strašně dlouho. Byly přeci prázdniny. Maminka zamnou jezdila každý den z práce. Celou tu dobu (vlastně až do teď) pro mě byla mamka obrovskou oporou a vždy to se mnou myslela dobře, i když mi to kolikrát tak nepřišlo.

Škola a spolužáci

Ve škole to bylo občas peklo. Spolužáci si ze mě občas udělali „nevinnou“ srandu, ale já jsem to brala jinak. Mrzelo mě to. Možná si nikdo z nich neuvědomoval, jak moc si to beru osobně. Byli to puberťáci a já vlastně taky, i když jsem na všechno koukala jinak. A jinak na to koukám asi i dnes. Ségra mi říká, že se chovám  a mám názory jako stará mladá. Možná. Já nevím. Ale jedno vím jistě. Jsem ráda za to, jaká jsem. A jsem na sebe dokonce i pyšná!

Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré. A platí to vždycky. Opravdu vždycky, to mi věřte!

Pokračování brzo. Slibuji 🙂

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

20 KOMENTÁŘE

  1. Užasný článek (y) DM mám taky od roku 2007,taky jsem na IP a taky mi celkem často někdo řekne že se chovám jako stará-mladá 😀 Doufám že takových článků bude víc 🙂

    • Tak v tom aspoň nejsem sama :). Určitě více článků plánuji. Doufám, že se v tom pár lidí najde a že si budeme mít co říct a třeba i předat zkušenosti navzájem 🙂

  2. Ahoj Karol, článek moc hezký, zajímavý, jen mi přišlo, že v půlce skončil.
    Chtěla bych si přečíst jak s tou cukrovkou žiješ, v čem Tě to omezuje, jak jíš, co nemůžeš…prostě si mě namlsala a pak najednou nic 🙂
    b.

  4. Krásný článek…chtěla jsem číst dál a dál, ale zjistila jsem, že jsem na konci 🙂 další takové Prosím… Já sice cukrovkou netrpím, ale obklopují mě lidé, kteří s tím žijou a já jim smekám. Už se těším na další článek o tobě, Karolínko 😉

  6. Dobře, že jsi založila tyhle stránky. Jinak jen jedna apoznámka – určitě jsi neměla hypo před diagnózou cukrovky… hypo je předávkování inzulínem, ne příznak cukrovky…

  7. Moc pěkný článek, těším se na pokračování 🙂 Kolegové v práci mají taky cukrovku, i nějaké děti v blízkém okolí, tak bych se ráda dověděla víc. Jak poznat na cizím člověku hypo nebo hyperglykemii, jak pomoci, když bude nejhůř. Co dělat, když se člověk postižený cukrovkou dostane do stavu bezvědomí a jak vůbec zjistit, že k tomu došlo díky cukrovce a ne něčemu jinému. Jestli to teda laicky rozpoznat vůbec jde 🙂 Děkuji 🙂

  8. Jsem opravdu ráda za tento článek, i za budoucí pokračování, protože je vždycky cennější se dozvědět o věcěch hned z první ruky.
    Zrovna včera jsme se bavili o první pomoci a o rozdílech mezi hypo a hyper, ale jak říkám, ty jsi pro mně lepší zdroj informací :)!
    A toho „nenápadného“ ukazování na tebe, jako diabetičku je mi líto…a určitě to muselo být nepříjemné :/.

    • A mohla bys mi teda vysvetlit mechanismus jakym mohlo vzniknout hypo u neleceny pocinajici cukrovky 1. typu? (kde je snizena nebo nulova produkce inzulinu a glykemie stoupa az do aleluja)… mozna to uz byla hyperglykemie, ja treba zezacatku pred stanovenim diagnozy taky mel strasnou chut na jidlo a sladky a bylo mi zle (pak me privezli do nemocnice s glykemii 45)… vysvetluju si to tak, ze telo „hladovi“, sice ma glukozy v krvi strasnej prebytek ale ta se nema jak vstrebat do budek)

    • Když mi zjistili DM tak jsme si píchala okolo 7j denně. Ted si píchám o dost více. To znamena ze mi slinivka jeste na nekolik procent fungovala a postupem času přestala fungovat uplne. Stejne mi to bylo vysvětlováno doktorkou. Bohužel u sebe uz nemam učebnice ze skoly, jinak bych vám to i vyfotila a treba vysvětlila lépe. Moje glykemie byla pri zachycení 16, ale odebírali mi krev dvakrát během několika hodin. Bylo mi 12 detailně si to bohužel nepamatuji. Pri zvýšené glykemii a pohybu se přeci vždy glykemie sníží i bez inzulinu.

  9. Ahoj,
    tak jestli ti někdo říká, že jsi jako stará mladá, zřejmě nemají ještě pořádnou zodpovědnost sami za sebe. Vůbec se nedivím, že to změní člověku život, určitě si spoustu věcí uvědomí a zapomene na malichernosti. Sice nemám cukrovku, ale měla jsem v sedmnácti letech mononukleózu. Nejdřív jsem 14 dní ležela doma jako že s angínou, ale nakonec mi vzali krev a zjistili mononukleózu. Pro mě, jako pro sportovkyni a ještě tenkrát studentku sportovního gymnázia to bylo hrozné. Týden na kapačkách v nemocnici a rok bez fyzické zátěže a na dietě…hrůza, děs! Musela jsem režim dodržovat a být zodpovědná. Vždy když jsem šla někam na párty a všichni mě pobízeli, abych si dala nějaký drink a já neustále odmítala, hrozně se mi divili…prostě nechápali oč jde, i když jim to člověk řekl. Člověk by si měl vážit toho, že je zdraví!

  10. Karol moc krásný článek.Také jsem již dlouho stará-mladá :).Jinak souhlasím s tím že v televizi někdy vypustí o nemoci nepravdy,což by být nemělo:(.Skrz článku se těším na pokračování….P

  11. Kájo, je to krásný článek. Těším se na pokračování. Jako zdravotní sestra na Kožním oddělení se s diabetiky setkávám prakticky denně. A jako zdravotní sestra bych chtěla některému z účastnících v komentáři podotknout, že tzv. Vlčí hlad není jen příznakem hyperglykemie, ale i naopak hypoglykemie. Mám za sebou stovky pacientů, kteří se léčili na našem oddělení většinou s bercovými vředy tedy špatné hojení kožních tkání z důvodu diabetes, kterým se diagnostikoval až u nás. Když jsem šla měřit cukr v krvi glukometrem měl pacient nízké hodnoty cukru a měl vlčí hlad. Někteří měli dokonce pocit, že když si něco nestrčí do pusy, zblázní se…. Tudíž chci podotknout, že Káji zkušenost může být pravdivá. Zjištěním cukrovky nemusí mít vždy před stanovením diagnózy hyperglykemie, ale i hypo 😉

  12. Hezký článek, jen zavádějící. Bylo by lepší uvést, že existuje více typů cukrovky. Protože ty máš typ první a ten opravdu nelze ovlivnit, ale existuje i typ druhý a k to mu se právě člověk dopracuje (doslova prožere) svým životním stylem, nadváhou a nulovým pohybem. 🙂 tak aby se někdo nemyslel, že katastrofický životní styl nebude mít žádné následky 🙂

    Jinak tobě držím palec, ať se ti daří (zdravotně i pracovně/koníčkově) 🙂

    • Cukrovce budu věnovat i další články, takže se na to zaměřím 🙂 Díky za radu a za držení palců! K.

  13. Ahoj,
    práve som objavila tvoj blog a veľmi ma potešili články o našej kamoške cukrovke 🙂
    DM I. mám len od januára tohto roka a v mojom okolí nie je žiaden diabetik. Často sa cítim sama v tom, čo prežívam, ešte toho veľa neviem. Preto si vždy rada prečítam príspevky tohto typu.
    Drž sa a prajem ti všetko dobré :* určite ťa budem čítať aj naďalej

    • Hodně štěstí, určitě si na to časem zvykneš a bude to v pohodě 🙂 Poznáš tím i super lidi, já jezdila dřív na i diatábory. A díky! Měj se krásně!

Comments are closed.