Inzulínová pumpa a sensory

V několika předchozích článcích jsem psala o sensorech, které několikrát za rok mám. První sensor značky Enlite jsem vyzkoušela asi rok a půl potom, co mi cukrovku zjistili. Měla jsem ho týden na diatáboře a byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla z inzulínových per přejít na pumpu. Sensory mají totiž spoustu výhod.

Vaší glykémii Vám ukazují 24h denně. Přes noc, po jídla a nebo třeba během sportu. Ukáží Vám tak hodnoty, které při běžném dni nevidíte, nebo ani vidět nemůžete. Sensor Vám může poukázat na Vaše chyby, které mohou být mezi klasickým měřením.

Když jsem v lednu roku 2016 přešla na diabetologii v IKEMu, zjistila jsem, že vedle klasického sensoru (já používala do té doby sensory Enlite, protože spolupracují s mojí pumpou 640G od Medtronicu), existují i  zaslepené sensory, které fungují stejně, jako ty klasické s tím rozdílem, že na pumpě nevidíte, jaká je Vaše aktuální glykémie. Pumpa ale není nutností. Fungujete tak stejně, jako každý jiný den jen s tím rozdílem, že máte o jeden vpich na těle více.

Sensor Enlite

Jak už jsem psala, mám zkušenosti jen se sensorem Enlite, takže bohužel nemám srovnání. Na trhu sensorů existuje několik. Nejčastěji ale slyším právě o Enlite.

Možností, jak sensor získat je více. Buď o něj můžete zažádat u Vašeho lékaře, který Vám všechny potřebné věci vysvětlí a půjčí na několik dní domů, nebo všechno potřebné můžete mít doma.

Pro mě je jednodušší zajít si pro sensor k lékaři. Sestřička mi vždycky sensor nastřelí a zalepí a já mám vlastně celý ten týden pokoj. Jediné, co je složitější, je objednání. Sensorů mají v nemocnici omezené množství a pacientů spousta. Vždy se ale nějáké ten termín najde. Po týdnu jdu opět za sestřičkou, ta mi sensor sundá, všechny data stáhne do počítače a já jdu k paní doktorce připravená se vším, co je třeba.

Pokud máte sensor doma (Medtronic dával sensory jeden čas i k pumpám zdarma, proto jeden doma mám), můžete si ho nasadit kdykoliv chcete. Ještě předtím, než jsem chodila do IKEMu mi ho nastřelovala mamka. Sama bych si ho asi nenastřelila. Občas to totiž dost bolí a někdy se třeba na první pokus správně nenastřelí.

Pro mě bylo objevení zaslepeného sensoru skvělé. Když jsme totiž měla klasický sensor, měla jsem tendenci pořád na pumpu koukat a kontrolovat, kolik mám glykémii. Často jsem pak dopichovala inzulín, nebo něco malého snědla, proto, aby se moje glykémie držela v mezích. To pak ale celý týden vlastně ztrácel smysl. Neviděla jsem ve finále to, jaké hodnoty mám normálně.

Největší výhody

Sensor mi pomohl tehdy, když jsem začala chodit na brigádu do školky a jeslí, kde byl úplně jiný režim, než ten, na který jsem byla zvyklá. Nicméně on každý den na vysoké škole vypadá jinak, protože máte přednášky a semináře každý den úplně rozdílně, ale aspoň jsem tak mohla vypozorovat, jak moje tělo v práci funguje. Je také třeba si uvědomit, že každý úsek v životě není stejný a nikdy nebude každý den úplně totižný s tím předchozím. Sensory se hodně používají i tehdy, když potřebujete vychytat třeba sport a nevíte, jak na to.

K samotnému sensoru potřebujete i vysílač. Sám o sobě by sensor totiž nefungoval. Vysílač v sobě (jednoduše řečeno) uchovává informace o glykémiích – respektive data o napětí ISIG, z kterého přijímač vypočte glukémii (díky za informace Jirko). Vydrží několik let a za celou tu dobu ho musíte jen nabíjet. Samotný sensor zavedete pomocí natřelováku, který je hodně podobný těm nastřelovákům,  které jsou u inzulínových pump.

Sensor a doplácení

A jak je to s doplácením? Abych byla upřímná, je pro mě jedna velká neznámá. Nikdy jsem totiž za žádný sensor nedoplácela. Nutno ale říct, že poslední sensor jsem měla ještě minulý rok, takže mám poměrně staré informace. Prý se cena senzoru řídí úhradovou vyhláškou.

Doplatek by podle mých informací měl být okolo 300 Kč a doplatek vysílače pak 2500 Kč. Nejlepší tedy bude, když se zeptáte Vašeho diabetologa, nebo na zákaznických linkách, kde Vám určitě rádi poradí a pomohou.

Používáte senzory Enlite? Jaké máte zkušenosti? Karolína.