Když jsem po státnicích balila na dovolenou, stavila jsem v rámci příprav i v knihkupectví. Nakonec jsem si odnesla dvě knížky. Pokračování knihy Hadrový panák a český překlad knihy od Jojo Moyesové, Zakázané ovoce, která vyšla v originále už v roce 2004. Po všem tom učení na státnice jsem měla chuť na oddechovou (možná zamilovanou knihu) a protože jsem věděla, že Jojo píše dobře, sáhla jsem po knize prakticky okamžitě.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli názvu, samotná anotace mě tolik nanevnadila. To, že se kniha udává v 50. letech mi ale vůbec nevadilo.
Knihu jsem, po Hadrovém panákovi, přečetla rychle a musím uznat, že to byla příjemná změna. Hadrový panák se mi sice líbil, ale četl se mi hůř. Tak něják jsem se do něj nemohla začíst, což se mi u Jojo nestalo.
Začetla jsem se během prvních pár stránek a příběh Lottie mě nezklamal. Kniha je rozdělená do dvou částí. V jedné se píše o minulosti a v druhé o přítomnosti. Když jsem se pročetla minulostí, bylo mi líto, že příběh nepokračuje a že se přeskočilo do přítomnosti. Příběh byl totiž moc hezký. I druhá část se ale četla dobře a nakonec do sebe kniha krásně zapadla.
První část popisuje život Lottie, která bydlí u své kamarádky Celie, ve městě Merham. A jak už tomu název napovídá, Lottie se bezhlavě zamiluje do snoubence Celie jménem Guy. Nejedná se však o platonickou lásku, Guy se do Lottie také zamiluje a nějáký čas se stýkají tajně. Když už se rozhodnou Celii o jejich lásce říct, Celia řekne, že je těhotná a Lottie ze svatby Celie a Guye odjíždí za kamarádkou Adeline, což je také obyvatelka Merham. Na Adeline a její přátele ovšem starousedlíci města koukají kvůli životnímu stylu skrz prsty. Adeline bydlí ve vile Arcadii na pláži, kde se často pořádají večírky a bujaré oslavy.
Druhá část je o Daisy a její malé dceři. S Daisy se po porodu rozešel přítel a ona se musí postavit na vlastní nohy, což chvíli trvá. Protože je architektka, začne pracovat na Arcadii, ze kterého se má stát luxusní hotel. Při předělávání se Daisy dozvídá minulost hotelu a seznamuje se s Lottie, čímž začíná celý příběh dávat smysl.
Kniha se mi moc líbila. Byl to přesně ten typ knihy, na kterou jsem měla náladu a překvapivě jsem jí přečetla i rychle. Má okolo 450 stran a i tak se mi zdála krátká a uvítala bych její pokračování. Jojo Moyesová mě opět nezklamala a musím říct, že se jedná, po knize Než jsem tě poznala, o nejlepší příběh.
Autor: Jojo Moyesová
Originál: Foreign Friut (2004)
Počet stran: 448 stran
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Ikar
Anotace:
Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…
Jakou knihu jste přečetli naposledy vy? Mějte se krásně a užívejte sluníčka, Karolína
