Dělala bych to co mě baví, kdyby nebyl www.ok-makeup.cz? Čemu bych se věnovala? Navlíkala bych korálky, jako když jsem byla malá? Vím, že se nemá přemýšlet na tím, co by bylo kdyby, ale někdy mám v životě období, kdy všechno hodnotím a jednoduše přemýšlím nad tím, co mi některé události dali a vzali. A jednou obrovskou událostí bylo, že jsem si v lednu v roce 2013 založila blog. Protože mě všechno okolo kosmetiky zajímalo a zároveň fascinovalo.
Ze začátku jsem měla 8 balzámů na rty, 2 make-upy, 3 řasenky a 2 nekvalitní paletky očních stínů a tvářenek. Nepřipadala jsem si vůbec hezká. Holky okolo mě už se malovaly a já pomalu ani neznala oční stíny, ikdyž jsme je měla doma. Na první články mi těch pár produktů bohatě stačilo. Byla to jedna polička veškeré kosmetiky i se sprchovými gely s tím, že některé šminky jsem zdědila po mamce, nebo si je jen půjčila na fotku. Já makeupu propadla natolik, že dnes mám nejen toaletní stolek plný kosmetiky, ale k tomu celou komodu a několik šuplíků v koupelně, které jsou doslova a do písmene plné mých kosmetických pokladů. Jediné, co zůstalo stejné je počet balzámů na rty. Možná jich mám dokonce méně, než 8. Makeup umí divy. A od té doby miluji dobře krycí makeup.
Makeup umí divy.
Koukala jsem na youtube tutoriály jako na nějáké kouzlo, nebo pohádku. Jakto, že to líčení na té holce vypadá krásně a u mě jako modřina? A tak jsem každou volnou chvíli trénovala u zrcadla. Ještě před 3 lety jsem si líčila jen oči a obočí úplně vynechávala. Stále to nebylo ono. A pak jsem jednou z legrace zkusila nalíčit i obočí. Po několika letech to jde. Umím ty hezké oči a obočí. Naučila jsem se to! Stále vidím chyby, ale myslím si, že to je ten hnací motor, co mě žene dopředu. Chci se zlepšovat.
Ten fakt, že líčit sebe a ostatní je úplně něco jiného, jsem postupně objevovala tehdy, když jsem líčila ségru, nebo mamku a viděla jsem, že to není ono. Proč jsou ty stíny málo vidět? Proč vypadá ségra tak něják nezdravě? A proč to obočí není tak hezké, jako když ho namaluji sobě? Na všechny tyhle otázky jsem odpovědi nacházela postupně a na řadu z nich ani dnes nemám odpovědi. Ale snažím se. Postupem času mě můj obličej omrzel. Zjistila jsem, že líčit druhé mě baví víc. Jsou to jiné oči, jiné rysy a hlavně jsem s výsledkem spokojenější. Nejspíš proto, že každý je sám k sobě nejkrytičtější a vidí ty chyby, kterých si ostatní ani nevšimnou.
Můj obličej znám po těch 22 letech tak dobře, že už je to pro mě tak trochu nuda. Když jsem byla na kurzu líčení, dvě modelky pro mě byly málo. Chtěla jsem líčit víc. I přes to, že jsem se domů vracela na jednu stranu unavená, na druhou stranu jsem měla energie na rozdávání a chtěla jsem to zkoušet v praxi. Na modelkách.
Za blog jsem neskutečně šťastná. Našla jsem to, co mě baví. Můžu pro Vás testovat kosmetiku a doporučovat věci, které se mi osvědčily. Můžu pro Vás uspořádat soutěž a povídat o tom, co je ve světe kosmetiky nového. Jedno jsem se ale postupem času naučila jasně. Méně (a kvalitně) je více.
K čemu tohle všechno?
Občas si sice říkám, jestli to má všechno cenu. Té zpětné vazby tolik není. Ale pak z ničeho nic příjde skvělá příležitost, nebo spolupráce. Třeba tehdy, když jsem v roce 2015 měla pocit, že to nikam nevede a pak jsem z ničeho nic byla v top 10 blogerky roku. Jednou za čas mám také pocit, že kosmetika není tak důležitá. Často chodím nenalíčená a místo toho si raději přečtu knížku, nebo jdu ven. Hlavně v létě. A proto není můj blog jen o kosmetice. Myslím si, že kdybych nenašla kouzlo kosmetiky, četla bych. Vedle kosmetiky zbožňuji knížky a cestování. Momentálně čtu knížku To prší moře a po dlouhé době je to ta knížka, která mě baví už od první kapitoly. Jsem vděčná na to, že jsme s Honzíkem mohli minulý rok procestovat kus světa. Jsou to jedny z mých nejkrásnějších zážitků. Už se těším, až se na konci května budeme s Honzíkem válet na pláži v řeckém Santorini. A to mi připomíná, že jsem Vám stále nenapsala deník z italské Apulie…. To musím napravit.
Díky blogu jsem byla ve spoustě časopisech. Ať už v Cosmopolitanu, kvůli kosmetice, tak třeba v Blesku pro ženy, kvůli cukrovce.
Je zajímavé, že ty nejlepší nápady mě napadají zrovna tehdy, když mám hypo, nebo před spaním. A já si je nikdy nezapíšu. Napadají mě skvělé nápady na články, ale i věty, a začátky článků, které se mi vždycky zdají super. Musím u sebe mít vždycky tužku a papír. Abych zjistila, jestli to opravdu stojí za to, nebo se mi to v tu chvíli jenom tak jeví.
Nejsem slavná, ani nejlepší, ale ve volných chvílích se věnuji tomu, co miluji. Make-upu. Děkuji že mně a mému blogu věnujete Váš čas. Karolína.
Tvůj blog mám moc ráda. 🙂 patří mezi mé nejoblíbenější a nejvíce navštěvované. Se zpětnou vazbou si nic nedělej. To, že se lidé ke článkům nevyjadřují neznamená, že není dobrý. Jen jsou zkrátka líní psát. A přijde mi, že kolikrát i číst, a pak se pod článkem objeví komentář typu ‚hezké fotky‘, o které třeba ve článku ani tolik nešlo. A když tak pročítám blogy a komentáře u článků, většina z nich je zaůčelem udělat reklamu sám sobě, tedy „hezký článek, koukni i na můj blog.“ Je škoda že lidé neumí ocenit blog, který si to zaslouží. A ten tvůj mezi ně patří! Přitom komentář je to nejmenší, čím tě čtenář může podpořit. Líbí se mi tyhle osobnější články, ráda se o autorovi vždy dozvím víc. 🙂 Mimochodem, na tu knížku se musím podívat. Bude příjemné přečíst si zase něco jiného, než povinnou četbu k maturitě 😀 🙂
Ahoj Teri,
moc děkuji za tvůj komentář, všímám si tě i na Facebooku a moc mě to těší! O to víc mě pak potěší komentář od někoho koho „znám“ a vím, že se vrací. Na knížku koukni, je skvělá. A když už mluvíš o té maturitě, vím jak cítíš. Měla bych se učit ke státnicím 😀 Hezký den a DĚKUJU! K.
Pěkný článek, upřímně chápu, že zamrzí,když není tolik zpětné vazby. Já to mám stejně,ale je fakt , že jsem taky trochu líný „komentátor“ :/ Čtu dost blogů a málokdy píši komentář, jsem na to hrozný lenoch. Většinou dám spíš jen lajk na FB nebo IG. Ale zkusím na tom zapracovat, samotná bych na svých blozích uvítala víc komentářů a diskuzí. Ale o mnoho víc lidí mi píše soukromé zprávy na email, IG nebo FB takže to potěší také 🙂 Já osobně jsem zatím krizi zda to vše má cenu neměla, blogy píšu z velké části i pro sebe, dělá mě to šťastnou a je to můj koníček,kterého se jen tak nevzdám, takže dokud mám aspoň jednoho čtenáře rozhodně to budu dělat se stejným nadšením dál. Jsem ráda hodně nezávislá a proto dost spoluprací odmítám, mám motto , že co bych si nekoupila sama tak netestuji. Líbí se mi, že si nemusím od nikoho nechat mluvit do toho jak to vedu 🙂 Takže určitě pokračuj , dokud tě to bude těšit.
Comments are closed.